Každý, kdo jde krajinou, třeba přes louku někam do lesa, a pozoruje květy, oblohu, mračna, zvířata, ptáky i lidi, vidí a ví, jak je zelená zdravá. Už jsem to jednou psal, že v zeleni louky mohou pokorně vyniknout jiné barvy. V našem politickém životě je to třeba modrá, oranžová, černá i rudá. Po volbách se mohou lépe vyjímat na zelené louce. Já, jako občan si myslím, že se bude také trochu lépe dýchat. Zeleň je kyslík. Jak dusí rudá louka a rudý les si dobře pamatuju. Zažít to nechci. To je první předpoklad, proč bych doporučoval volit stranu Zelených. Všimněte si, jak nejvíc k jejich vzestupu křičí právě komunisti. Ostatní strany by byly hloupé, nemocné a nebezpečné, kdyby myslely jenom na les či louku ze svých stromů a barev. Druhý předpoklad je, že moc se má odpovědně dělit. Myslím, že naše stávající politické strany jsou v jakési ideologické křeči, plné předsudků vůči závažným problémům, které samy pomohly ve společnosti zakořenit. Od neprůhledného bujení korupce, přes potlačování svobodných médií po nebezpečnou ztrátu důvěry ve smysl politiky. Politici místo činnosti a práce, pro kterou byli zvoleni a za kterou jsou placeni, věnují neúměrně mnoho času sobě samotným. Působí jak zhoubný nádor, který se živí sám ze sebe a dusí okolní organismy. Strany nepřestaly stavět do voleb nevěrohodné politické šíbry s nevyjasněnými a podezřelými majetkovými poměry či mafiánskými styky a nadrzlými čely. Dávají na kandidátky dokola sami sebe, mnozí za ta léta působí jako provařená novodobá nomenklatura. Už to nutně chce střídání. Otevřít okna a provětrat. To není málo.

Břetislav Rychlík
režisér, herec, publicista