Ministerstva obvykle řídí jednotlivé segmenty státní správy. Vzdělávání je většinově státní, řídí je tedy ministerstvo školství; vnitřní i vnější obrana země je plně v rukou státu, řídí jej tedy ministerstva vnitra a obrany. Podnikání je však až na pár výjimek v soukromých rukou. Jaký je tedy smysl a význam ministerstva hospodářství? Odpověď nalezneme na webu: ministerstvo je ústředním orgánem státní správy pro průmyslovou politiku, energetickou politiku, tvorbu jednotné surovinové politiky a pro využívání nerostného bohatství. (…) podporu podnikání v oblasti zpracovatelského průmyslu i průmyslového výzkumu a vývoje (atd.).
Dobře? Špatně. Toto je vymezení činnosti ministerstva pro doby dávno minulé – pro věk páry, uhlí a oceli. Toto je vymezení činnosti ministerstva pro zemi, která nezvládá nic jiného než těžit suroviny, prodávat energii z fosilních paliv nebo vyrábět polotovary na cizí zakázku. Toto je vymezení činnosti ministerstva pro zemi dolů, elektráren a montoven světových koncernů. Toto je vymezení činnosti ministerstva pro práci s nízkou přidanou hodnotou – a s nízkými mzdami.
Můžete namítnout: dobře, ale většina národního důchodu je stále tvořena těmito těžkotonážními průmyslovými odvětvími, ministerstvo přece musí reflektovat realitu, nebo ne?
Nesprávně. Ministerstvo s působností v převážně soukromé sféře má především vytvářet podmínky pro růstové podnikání v segmentech s nejcennějším potenciálem do budoucna: s největším prostorem pro růst, s vysokou přidanou hodnotou, s využitím špičkového domácího talentu. Dobrou ilustraci o činnosti dvou symetrických, funkčně si odpovídajících ministerstev podají už tyto názvy – to naše se jmenuje „průmyslu a obchodu“, Kanaďané svůj úřad nazývají „ministerstvo pro inovace, vědu a ekonomický rozvoj“.
Či příklad ještě bližší. Německo zavedlo pojem Průmysl 4.0 (Industrie 4.0), a jak je u sousedů obvyklé, promyšleně, intenzivně a důsledně do něj investuje. Německá ministerstva již mají v běhu dlouhou řadu programů pro Průmysl 4.0 a je dobré si říci, co to znamená: za státní peníze se systematicky buduje základna pro novou průmyslovou generaci, která pak bude živit zemi. Stát tak investuje do získání náskoku v oboru, který se teprve rodí! Vzhledem k naší nesmírně úzké provázanosti s německým hospodářstvím (nemám-li rovnou hovořit o závislosti) bychom čekali, že i domácí MPO bude toto okamžitě reflektovat a že se toho chopí s podobnou vervou: vždyť to bude za pár let živit i nás. Jenomže to bychom nesměli mít ministerstvo pro věk páry a uhlí: jedinou publikovanou aktivitou z tohoto oboru je šest měsíců stará zpráva s krotkým názvem „Průmysl 4.0 má v Česku své místo“.
Čekali bychom, že prioritami MPO budou, tak jako u podobných ministerstev ve vyspělých zemích, činnosti zaměřené na budoucnost, například tyto dvě: inovace a high technologie. Namísto toho z úst předsedy vlády, dočasně ministerstvo řídícího, slyšíme tyto dva hlavní úkoly: novela zákona o elektronické komunikaci a čerpání evropských peněz. To je ovšem smutné: hlavním úkolem ministerstva je čerpat.
Ministerstvo dostane brzy nového nájemníka. Věřme, že bude lepší než jeho předchůdce; pokud ale úřad neotočí kormidlem – obrazně řečeno – od oceli ke křemíku, budeme se z pozice levné evropské montážní haly vymaňovat jen velmi obtížně.
Autor je členem zeleného týmu stínování vlády, jeho komentář vyšel na serveru iHNed.cz 24. 3. 2017.