Otevřený dopis učitele učitelům
Milé kolegyně, milí kolegové,
nikdy jsem si nemyslel, že vstoupím do volební kampaně. Ale letos to udělám.
Politikům odjakživa moc nevěřím. Před volbami slibují, že školství bude priorita, že přidají učitelům, že bude víc peněz na pomůcky a učebnice – a po volbách nic. Takhle se to opakuje už roky a všichni to víme.
Proto jsem v prosinci roku 2007 stál před budovou Ministerstva školství s ostatními demonstrujícími učiteli a hlasitě se dožadoval toho, aby politici věnovali oblasti vzdělávání odpovídající pozornost. Přinesl jsem si i vlastní transparent s nápisem „Nechceme spořit s Liškou!“. Pak se to heslo docela ujalo.
Ondřej Liška nastupoval do funkce ministra právě toho dne, kdy se demonstrace konala. Nepokládal jsem ale datum protestu za nespravedlivé vůči novopečenému šéfovi resortu. Nešlo konečně o protest proti Liškovi samotnému, ale spíš proti dlouhodobému chování politiků obecně, jedno z jaké strany. A přiznám se, že osobně jsem ani omylem nevěřil, že Liška bude jiný. Na to už pracuji ve školství příliš dlouho, abych byl tak naivní.
Nakonec se ale ukázalo, že Liška byl jeden z nejlepších ministrů školství za velmi dlouhou dobu. Skeptici by mohli namítnout, že mezi slepými je jednooký králem. Jenže bývalý ministr nepustil školství ze zřetele, ani když už ministrem nebyl. Vzpomínám si na otevřený dopis, který napsal pedagogům, když funkci ministra opouštěl. Psal v něm třeba o tom, jak těžké je přesvědčit ostatní politiky o nutnosti zvýšit podporu vzdělávání. A že dokud lidé nepostaví investice do školství jako svůj ultimativní požadavek, kvůli němuž jsou ochotni jít třeba do ulic, změní se jen málo. Politiky je prý k vyšší podpoře škol potřeba přinutit.
Je to vidět i na volebním programu Strany zelených. Přečetl jsem si pečlivě programy všech politických stran, které usilují o hlasy učitelů v nadcházejících volbách. Ale jasný recept, jak na všechny ty hezké předvolební sliby najít peníze, jsem našel jen u zelených.
Liška chce prosadit změnu zákona o rozpočtových pravidlech tak, aby na školství každá další vláda musela každoročně dávat 12% veřejných výdajů (což je mimochodem evropský průměr). Dnes jsme na 9% a politici navíc mohou v „našem“ rozpočtu škrtat, jak se jim zamane. Návrh zelených by školství přinesl každoročně pěkných pár miliard navíc a k tomu i jistotu, že peníze nebudou použity na něco „bohulibého“. Ano, jde mi o můj plat a myslím si, že nejsem mezi učiteli zdaleka sám. Chtěl bych vědět, kdo nám to může za naší současné situace vyčítat.
Proto jsem se Ondřeji Liškovi ozval, že bych rád nějak pomohl. Vzpomněl na ten jeho rok starý otevřený dopis. Chtěl jsem prostě jednat a ne si jen stěžovat. A taky jsem mu chtěl vysvětlit ten svůj starý transparent (i když se za něj ani dnes nestydím). Výsledkem je tento dopis. Nedostal jsem za něj ani korunu. Jestli jste dočetli až sem a zamyslíte se nad tím, kdo chce školství opravdu pomoci a kdo jen slibuje, pak splnil svůj účel.
Politiky je k podpoře školství potřeba donutit – a v první řadě tím, že budeme volit.
Koho budu volit já, to je, myslím, z výše uvedeného celkem jasné.
Děkuji za pozornost a přeji klidný zbytek školního roku 2009/2010.
Váš
Lukáš Berndt
