Rozhovor s Martinem Bursíkem o současnosti a budoucnosti české energetiky

Co byste udělal, kdybyste měl na starosti přípravu zákona o podporovaných zdrojích energie? Zachoval byste nějakým způsobem podporu fotovoltaiky v České republice?
Ten zákon ji vlastně ponechává, ale má dvě bariéry. Obsahuje národní akční plán obnovitelných zdrojů, kde fotovoltaika přečerpala kvóty, a také stanoví limit výkupní ceny na 4,5 Kč/kWh, což je pro střešní instalace v tuhle chvíli neekonomické.

Jak byste to tedy nastavil vy?
Zrušil bych 4,50 Kč/kWh, ponechal bych 6 korun a nechal na regulátorovi, aby nastavoval ceny adekvátně u všech technologií, a to tak, aby tam byla návratnost patnáct let pro všechny technologie. Aby se obory vyvíjely rovnoměrně.

Všechno je v nastavení parametrů a regulace, takže bych si určitě velmi ohlídal, aby to nastavení bylo opřeno o poctivé ekonomické kalkulace. Tohle se dá ověřit v sousedních zemích. V Rakousku se staví stejné technologie bioplynových stanic nebo vodních a větrných elektráren jako v České republice.

Jak hodnotíte celou situaci na trhu s fotovoltaikou? Proč došlo k nekontrolované výstavbě solárních elektráren a nikdo proti ní nezasáhl jako třeba v Německu?
Jsem přesvědčen, že to, co se stalo, nebyla náhoda a že to byla velmi chytře připravená kampaň. Už ve druhé polovině 2009 byl znatelný nárůst instalovaného výkonu solárních elektráren. Energetický regulační úřad vytváří měsíční zprávy o stavu energetiky a předložil do poslanecké sněmovny návrh změny zákona, kterým žádal drobnou úpravu, jež by umožnila snížit výkupní ceny pro fotovoltaiku adekvátně snížení investičních nákladů do fotovoltaické technologie. Tenhle návrh ležel v hospodářském výboru a nedostal se vůbec na program jednání, ministr Fischerovy vlády Tošovský s tím neudělal nic. K novele došlo s ročním zpožděním a právě ten rok je předmětem největší ztráty.

Proč podle vás došlo k tomuto zpoždění?
Největším investorem v tom roce byl ČEZ. Dokonce se v poslanecké sněmovně objevily dva pozměňovací návrhy, které by odložily platnost novely pro velké instalace. A byl to právě ČEZ, který měl starosti, že nestihne do 31. prosince 2009 elektrárny zprovoznit, a tak jsme mohli číst v novinách, jak technici za drsných zimních podmínek hrdinně připojili fotovoltaickou elektrárnu. Dozvěděli jsme se, že Energetický regulační úřad na Štědrý den vydal tuším 9 povolení připojení, prostě hrůza. Škody, které to udělalo obnovitelným zdrojům, jsou enormní. Už jsem jenom čekal, kdy začnou lidé přeskakovat ploty fotovoltaických elektráren a ty technologie rozbíjet.

Jak se díváte na obří solární parky, které se objevily na mnoha místech v zemi?
Nelíbí se mi velké instalace fotovoltaických technologií na volné půdě. Víckrát jsem říkal, že by se podobně jako v Německu měly odlišit výkupní ceny, k čemuž došlo pozdě. Německo to vyřešilo chytře, protože umožnilo velké projekty pouze ve starých průmyslových areálech nebo podél dálnic. A v současnosti i tohle padlo a soustředí se na fasády a střechy domů.

Na druhou stranu, pokud podporujete obnovitelné zdroje, právě tyhle velké instalace zapříčinily, že fotovoltaika má alespoň 1% zastoupení v českém energetickém mixu. Bez velkých instalací by solární elektrárny na makroúrovni nebyly vidět.
Teď nevím přesně, kolik máme vesnic. Asi 8 a půl tisíce. A kolik z nich je energeticky soběstačných? Tři, nebo jedna? Vzato do důsledku není žádná z nich. Byl by problém vůbec vyčlenit elektrickou síť. Pokud se nějaká vesnice rozhodne a bude chtít od distribučních společností odkoupit elektrické dráty, bude to problém. Budou muset pravděpodobně budovat vlastní dráty, hrozně záleží na starostovi a místních lidech. Existuje tedy celá řada bariér.

Co je tedy podle vás největší překážka rozvoje obnovitelných zdrojů?
Vezměte si větrné elektrárny. V loňském roce se postavilo všeho všudy 6 větrných elektráren, tuším 12 MW instalovaného výkonu (podle údajů asociace jde o 5 elektráren, 22,7 MW – pozn. redakce). To je nic. A není za tím nezájem investorů. Těmi důvody jsou administrativní překážky, velmi zdlouhavé povolovací řízení, v mnoha případech neznalost technologie ze strany úředníků, boj s celou řadou mýtů a politické bariéry na úrovni krajů. Existují krajská usnesení, že jejich území není vhodné pro výstavbu větrných elektráren. Co je to za nesmysl? A to je jeden příklad. Mohl bych mluvit o bioplynu, biomase…

Absurdní a účelová studie o stop-stavu

Co říkáte na zákon o podporovaných zdrojích energie?
Souhlasím s tím, že obnovitelné zdroje by měly být více vystaveny tržnímu prostředí. Zákon dává větší právní sílu národnímu akčnímu plánu obnovitelných zdrojů energie. Podle evropské směrnice každý stát musí vypracovat tenhle plán, který se aktualizuje nejméně každé dva roky a stanoví, jakou cestou se stát dostane k tomu svému závaznému cíli, v našem případě 13 %. Česká vláda zneužila tohoto zmocnění a stanovila stropy pro maximální instalovaný výkon jednotlivých typů obnovitelných zdrojů. Když dojde k překročení toho instalovaného výkonu, daný zdroj nemá nárok na podporu.

Tím se vytváří ohromná nejistota, protože za prvé nevíte, kdy dojde k překročení kvóty, a za druhé kvóty mohou být usnesením vlády změněny. Druhý problém je, že kvóta u fotovoltaiky je v akčním plánu, který jsme poslali do Bruselu, nastavená níže, než je reálný instalovaný výkon fotovoltaických elektráren.

Jak se stavíte ke studii, kterou pro ČSRES připravovala společnost EGÚ Brno a která prakticky podporuje stop-stav pro fotovoltaiku? Podle ní by bylo v některých oblastech nebezpečné připojovat další nestabilní solární zdroje.
Absurdní. Za prvé se podívejme na realitu. Největší špičkový výkon ty elektrárny neposkytují v červenci a v srpnu, protože s teplotou u těchhle článků klesá účinnost, takže vrchol dodávky už máme za sebou.

EGÚ a ČSRES argumentuje, že teď jsme na maximu a problém nevznikl právě díky včasnému zastavení výstavby dalších zdrojů.
Problém je samozřejmě v tom, že Česká republika má přebytek instalovaného výkonu v základním výkonu.  Je tu série zdrojů, které nedokážou pružně reagovat na poptávku: jaderné elektrárny, ale i uhelné elektrárny.  Tahle studie říká: „Počkejte! Přednost mají velké centrální zdroje a vy je nesmíte vytlačovat ze soustavy.“ Považuji celou tu studii za účelovou. Je absurdní, že by náš systém distribuce elektřiny měl absorpční schopnost na úrovni 8 % elektřiny z obnovitelných zdrojů, z nichž fotovoltaika představuje 1 %.

Takže jí nevěříte?
Ne. Navíc by bylo přece logické hledat cesty, jak zvyšovat schopnost zvládnutí obnovitelných zdrojů. Jedna cesta je ambicióznější a je podporována studiemi, které počítají s tím, že do roku 2050 může mít Evropa 100 % elektřiny z obnovitelných zdrojů.  Ta počítá s transformací evropských sítí přenosu a distribuce elektřiny. Pak je ale druhý vnitrostátní model, který zvolilo například Španělsko. To se rozhodlo instalovat výkon přes 20 tisíc megawatt ve fotovoltaice a větrných elektrárnách, ale zároveň o něco vyšší výkon v plynových elektrárnách. Díky tomu mají systém, který dokáže pružně vyrovnávat odchylky.

Každopádně to chce udělat nějaké strategické rozhodnutí, ale tím není pokračování ve statu quo, prolomení územních ekologických limitů těžby a stavba dalších jaderných elektráren. To je neuvěřitelná omezenost lidí, kteří o tom rozhodují. Když je poslouchám, v jejich řeči postrádám schopnost sledovat vývoj ve světě, jako kdyby čerpali jen ze zdrojů na internetu v češtině.

Vláda hledá kličky, jak zvýšit podíl zelených zdrojů

Kdo by měl zaplatit toto přebudování sítě? Jak by k tomu měly státy motivovat?
Existuje zpráva Evropské komise, která se týká právě modernizace přenosových a distribučních sítí a je velmi kritická. Říká, že sítě jsou extrémně zastaralé a potřebují investice v řádu 200 miliard euro, jen v první fázi. Tyto investice se budou platit z poplatků za přenos a distribuci, jde o součást ceny, která se rozpočítává konečným zákazníkům už teď.

Je důležité si uvědomit, že i z Temelína musí někdo vyvést výkon. Pokud lidé kritizují problémy s větrnými elektrárnami, ať se jedou podívat okolo Týna nad Vltavou, jak zadrátovaná je tam krajina.  Jak vypadá vyvedení výkonu z 2000MW centrálního zdroje.

Když zastavíme fotovoltaiku a nepodaří se nám zvýšit podíl dalších obnovitelných zdrojů, co nám hrozí z Evropské unie?
No určitě řízení EU a pokuta. Je to závazný cíl. Když ale čtu Národní akční plán obnovitelných zdrojů, cítím z něj, že ministerstvo průmyslu tam připravilo takovou českou uličku, jak jej splnit a zároveň nesplnit. V plánu se počítá, že bude Česká republika vykazovat formálně vyšší podíl biologicky rozložitelného odpadu, který jde do spaloven. Takže v Praze se posbírá komunální odpad, doveze se do spalovny Malešice a na základě kontrolních analýz se řekne, že 47 % toho odpadu je biologicky rozložitelná část odpadu. Spalovna vyrobí tolik gigawatthodin elektřiny a gigajoulů tepla, a vykáže se, že to je zelená energie, aniž by se ten biologicky rozložitelný odpad vytřídil.

Jestli má Česká republika představu, že rozvoj obnovitelných zdrojů se rovná naládování všeho odpadu bez třídění do spaloven...  s tím já principiálně nesouhlasím. Druhá ulička je spoluspalování biomasy ve velkých centrálních zdrojích. Oni počítají s tím, že zadusí malé decentralizované výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů a tepla, a když bude potřeba, tak prostě do těch kotlů přihodí více biomasy a tím se splní cíl. To jsou cesty, které vůbec nedávají prostor rozvoji moderních technologií.

Co by tedy podle vás měla Česká republika v oblasti obnovitelných zdrojů podnikat? V této chvíli jsou totiž největším obnovitelným zdrojem obrovské vodní elektrárny.
Problém je, že energetická koncepce neuvažuje dynamicky a nevnímá technologický vývoj. My vůbec netušíme, jak budou vypadat zdroje v roce 2030, a jen odhadujeme, kolik můžeme ušetřit na spotřebě prostřednictvím úspor. Na jedné přednášce srovnával Steven Chu (poradce prezidenta Obamy a ministr pro energetiku) chování průměrného Američana. V autě má počítač, který 800krát za vteřinu zkontroluje nějaké parametry, teplotu a nastaví optimální chod. Ale topení? Američané na začátku topné sezóny zapnou termostat, nastaví ho na 21 stupňů, ti trochu sofistikovanější přidají noční provoz, a to je veškerá technologie.

Zpět k České republice...
Já jenom uvádím příklady nekonečných možností technologického rozvoje. Proto nedokážu říct, jak bude vypadat situace v roce 2030. Jsem schopen jen poznamenat, že přístup české vlády, která říká: „No tak dobře, v EU si vzpomněli, tak splníme ty cíle, ale ani kilowatt instalovaného výkonu navíc,“ je omezený způsob uvažování. Už teď se v Evropské komisi řeší, co bude dál.

Myslím si, že hlavním cílem je snížit spotřebu celkově.  Musíme v prvním kroku vytvořit legislativní předpoklady, programy podpory, investiční, vzdělávací a další, aby se maximálně mobilizovaly úspory, které máme k dispozici.

Jaké obnovitelné zdroje tedy mají perspektivu v České republice?
Pokud jde o potenciál obnovitelných zdrojů, vím o plánu velkých investic do přehradních nádrží v České republice a pomáhal jsem, aby neprošel. Na druhé straně jsou lokality, kde bude potřeba i z důvodů bezpečnosti a extrémního počasí obnovit malé vodní elektrárny tak, jako bývaly za první republiky.

Dále je potřeba uvolnit potenciál pro větrnou energetiku, protože ta vyrábí elektřinu nejlevněji. A pak bezpochyby biomasa. Kdyby bylo po mém, stát by okamžitě zrušil spoluspalování hnědé a bílé biomasy v elektrárnách (zbytková biomasa z lesa a průmyslového zpracování dřeva – pozn. redakce). Poskytnout velkým zdrojům podporu pouze v případě, pokud budou spalovat účelově pěstovanou biomasu. Aby byli vtaženi zemědělci do energetiky.

Kromě toho biologicky rozložitelný odpad půjde taky ohromně dopředu. Měli bychom stavět bioplynové stanice, které budou využívat komunální odpad. Věřím i v rozvoj biopaliv druhé generace, a že se začnou synteticky vyrábět biopaliva z biologicky rozložitelného obnovitelného odpadu. Biologická část odpadu se v budoucnu stane velmi zajímavou komoditou, která má hodnotu a dá se energeticky využít.

Jak vidíte uhelné a jaderné elektrárny?
Nevidím žádnou perspektivu v dalších jaderných elektrárnách, maximálně v dožití stávajících zdrojů a zpřísnění bezpečnostních parametrů a hlavně provozní kázně. A jakékoli strategické rozhodnutí o dalším uhelném zdroji je podle mě nesmysl.

Kdybych to měl shrnout, jste pro současný rozvoj vícero obnovitelných zdrojů? Neměli bychom sázet pouze na jeden?
Určitě, a rozhodně nepřistupovat restriktivně formou nějaké odvety ve vztahu k fotovoltaice. Jde o technologii, u níž investiční náklady dramaticky klesají. Když se podíváte na žebříčky desítky nejúspěšnějších hi-tech firem na světě, z deseti firem je v tuhle chvíli šest čínských, jedna je taiwanská. Vede dánský Vestas podnikající ve větrné energetice. Hned poté ale následují čínské firmy, které vyrábí fotovoltaiku, LED osvětlení nebo skladování elektřiny. Na tom je vidět, jaké jsou trendy ve světě.

Stavíte? Pořiďte si pasivní dům se solárními kolektory

Co byste doporučil člověku, který staví rodinný dům? Jaký zdroj vytápění si má pořídit?
Zaprvé bych mu doporučil, aby si našel architekta, který bude schopen vyprojektovat pasivní dům s minimální spotřebou tepelné energie. Hlídat si zateplení fasády, zateplení střechy, parametry u oken. Zadruhé, aby součástí topného systému byly solární kolektory včetně orientace střechy nebo fasády na jih, aby měl maximální výnos energie. K solárním kolektorům je vhodný velký akumulační zásobník pro teplou užitkovou vodu i vytápění.

Pak záleží, s jakým topením to bude kombinovat. Určitě ne elektřina. To je nejméně ekologický zdroj v našich podmínkách, kde se 61 % elektřiny vyrábí z uhlí.

Co si myslíte třeba o tepelných čerpadlech?
Tepelné čerpadlo je technologicky velmi vyspělý zdroj, ale pořád zde zůstává jedna třetina vstupů v podobě elektřiny. Když člověk uvažuje ekologicky, musí si uvědomit, že využívá elektřinu, jejíž původ je vysoce problematický.

Sám využíváte kotle na biomasu. Myslíte si, že jde o dobrý zdroj vytápění?
Bál bych se jej bezvýhradně doporučit. Nejsem si jistý, nakolik bude stát ochoten a schopen regulovat využívání biomasy tak, aby dokázal udržet ceny.

Zelená úsporám? Jednoznačně úspěch

Jak hodnotíte program Zelená úsporám?
Program začal s velikou nevolí a kritikou. Tuším, odkud jde, protože tehdy byl obrovský problém ho vůbec prosadit. Byla tady představa teplárenství i ČEZu, že peníze z emisních povolenek získají na ukládání uhlíku do podzemních struktur anebo na čisté uhelné technologie. Já jsem se těmto názorům mohl jen usmívat, protože jsem věděl, že japonský či rakouský daňový poplatník nikdy nedá peníze na to, aby se v České republice stavěly uhelné elektrárny.

A jak jej hodnotím? Podle poslední bilance programu Zelená úsporám existuje 79 tisíc ministrem podepsaných žádostí ve výši 16 mld. korun. Další žádosti čekají, celkový odhadovaný objem je 22 mld. korun do zateplení a vytápění obnovitelnými zdroji. Zkušenost se Zelenou úsporám nám ukázala, že v době krize je možné vytvořit 19 tisíc pracovních míst. A byla to pracovní místa, která byla dominantně vázaná na regionální zaměstnanost.

Reálně je ale vyplaceno mnohem méně peněz...
K 30. září 2011 bylo vyplaceno 7,1 miliard korun.

Program byl projektovaný na kolik? Mluvilo se o 20-25 miliardách korun.
Výnos je okolo nějakých 20 miliard korun a myslím si, že už víc nezískáme.

Spuštění Zelené úsporám bylo uspěchané záměrně

Nebylo spuštění programu Zelená úsporám uspěchané? V úvodních měsících se měnily a zjednodušovaly podmínky a nakonec naopak peníze chyběly.

Je důležité si uvědomit, že jsem podepisoval v březnu prodej jednotek, které jsme prodávali Japonsku za 400 miliónů euro. A ten program jsme spouštěli na Den Země 22. dubna 2009. V té době byla již vládě vyslovena nedůvěra. Cítil jsem, že je nutné zabránit tomu, aby byl za nové politické konstelace program ukraden.

Do programu do značné míry zasahovali partneři z Japonska, protože chtěli mít garanci, že takzvaný greening, tedy efektivita využití investic pro další snižování emisí skleníkových plynů, bude co nejvyšší.

Program nicméně velice rychle doznal změn. Podmínky se zjednodušovaly a program se otevíral dalším žadatelům.
Myslím si, že program by měli hodnotit jiní, ale považuju prvotní ohlasy za nespravedlivé, motivované českou švejkovskou skepsí. „V tom bude svinstvo jako ve všech dotacích.“ My jsme se inspirovali například v Salcburku, který má průhledný systém dotací, s nímž automaticky pracují architekti při návrhu domu.

Podmínky se ale stejně postupně zjednodušovaly.
Od nás bylo poctivé, že jsme si k tvorbě podmínek přizvali odborníky z akademické půdy. Podmínky byly nastaveny tak, aby přinesly kýžený efekt, ne z pohledu úspěšnosti programu. Na druhé straně tenhle přístup také vedl k nedostatečné odezvě a měli jsme starost o to, aby se peníze vyčerpaly. I když jsem nebyl ministrem, byl jsem v  týmu, který pracoval na dalším zjednodušení, které vedlo k fixní podpoře na metr čtvereční podle snížení tepelné spotřeby, což hodnotím jako pozitivní opatření.

Ale ani to nebyly poslední změny. Dál se rozšiřoval okruh potenciálních žadatelů.
Za ministryně Bízkové se z pro mne nepochopitelných důvodů program najednou rozšířil ještě o čtyři miliardy investic pro veřejné budovy. Dodnes nechápu proč, když je možné tyto objekty financovat z operačního programu Životní prostředí.

My jsme Zelenou úsporám od počátku orientovali směrem k rodinným domům a k obnovitelným zdrojům energie, protože se nám nepodařilo pro ně získat peníze z evropských fondů (operačního programu Životní prostředí).

Investovat peníze do Prunéřova je nesmysl

Jak byste financoval zateplení těchto veřejných budov?
Veřejné budovy mohly být velmi elegantně financovány z operačního programu Životní . Stačilo pochopit, že peníze, které jsou na průmyslové znečištění, nejsou čerpány, protože firmy nereagují, a dát ty peníze sem.

Proč ale najednou hrozí, že v programu chybí peníze a musel být prakticky ze dne na den uzavřen?
Já se na pozdní uzavření programu dívám velmi kriticky. Šlo o politicky motivovaný krok ministra Drobila, který čekal na druhé kolo senátních voleb a teprve pak zavřel program. V mezičase došlo k převisu poptávky nad nabídkou a teď se honí finanční prostředky.

Myslím si, že jsme mohli daleko efektivněji využít tohoto období a nabízet ve světě odprodej jednotek na základě jasně prezentovaných výsledků našeho programu a jeho efektu v oblasti snižování emisí a skleníkových plynů.

Je ta příležitost, o které teď mluvíte, definitivně pryč?
Příležitost ještě kompletně pryč není, ale všeho všudy ministerstvo prodalo Světové bance zhruba 2,1 milionů jednotek. Měl jsem o tomto problému jediný rozhovor s ministrem Chalupou a upozornil jsem ho, aby velmi dobře zvážil, jak se k tomu programu postaví, protože apriori kritika programu v momentě, kdy vůbec nemohl vstřebat data a argumenty, poškodí Českou republiku. Pokud se k programu vyjádří ministr kriticky, je to problém, který odradí investory od dalších kontraktů s Českou republikou. Myslím si, že potom přehodnotil názor a stavěl se k tomu odlišně.

Ministr Chalupa hlavně prezentuje, že zavedl do programu konečně pořádek a spravil jej.
Jestli něco spravoval, pak spravoval problém svého předchůdce ministra Drobila, který uzavřel ten program příliš pozdě. K současnému ministrovi jsem kritický hlavně v otázce co dál. Pro mě je prostě neomluvitelné selhání ministra, který přijde na jednání vlády a sám za Ministerstvo životního prostředí navrhne vládě, aby schválila postupný náběh aukcí v elektroenergetice, a na zlatém podnose takto věnuje dominantním elektrárenským společnostem a dalším povolenky zdarma, přestože efekt z toho bude prakticky nulový. Měl bojovat za to, aby stejně jako v 25 dalších státech platili všichni znečišťovatelé za každou tunu emisí oxidu uhličitého a získat polovinu výnosu z toho určeného (což je dáno směrnicí).

Bavíme se zhruba o třiceti miliardách korun v období 2013-2020, které setsakramensky potřeboval na pokračování programu. Považuju to za absolutní selhání a nepochopení příležitosti.

Není ale logické investovat prostředky do společností, které se na výrobě energie podílí nejvíce?
Tak se podívejme, co nabízejí Prunéřov, Tušimice a Počerady. To jsou projekty, které už byly naplánovány daleko dříve, než se vůbec postupný náběh aukcí stal součástí evropské legislativy. Být Evropskou komisí, tak bych to České republice neschválil a považoval bych to za podvod.

Jaké je vaše celkové hodnocení programu Zelená úsporám?
Zelená úsporám měla běžet tři roky, za rok a půl byla vyčerpána, ať mně tedy nikdo neříká, že program byl neúspěšný. Neúspěšný možná jen v tom smyslu, že na něj byly neuvěřitelné útoky a že byl pozdě zavřen.

Stovky miliard do uhelných elektráren? Obrovská chyba

Po éře fotovoltaiky má nastat éra biomasy a bioplynu. Má podle vás biomasa v České republice vůbec potenciál?
Musíme si uvědomit, že třetina území České republiky je pokryta lesy. Podle údajů Agrární komory je tu také zhruba 700 tisíc hektarů půdy, která leží ladem. Dalších 200 tisíc hektarů trvale travních porostů, které jsou případně volně k využití pro účelové pěstovanou biomasu. Potenciál tu tedy je. Jde o to s ním zacházet moudře, uvážlivě a především udržitelně.

Jak by to mělo konkrétně vypadat?
První věc je, že by správci lesa měli definovat a hlídat kritéria udržitelnosti. Nějaká zbytková biomasa musí zůstat v lese, protože je garancí a zárukou jeho přirozené obnovy. Není možné se na něj dívat jako na uhelný nebo vápenný důl, kde se vytěží vše, co je k dispozici. Využívání biomasy má být postaveno na iniciativě zespoda, při které je motivací investorů energetická soběstačnost.

Nové jaderné elektrárny se prodražují

Právě se chystá nová energetická koncepce, vypadá to, že současná vláda vidí budoucnost spíše v jaderné energii a stále se mluví o prolomení těžebních limitů. Co si o tom myslíte vy?
Myslím si, že nejracionálnější postoj je oprostit se od nějaké ideologie. Chápu, že tady je významná skupina lidí, která věří v jádro. A někteří z nich ještě pořád drží tu tezi ze šedesátých let „too cheap to meter“ – příliš levné na to, aby se vůbec měřilo. Realita je bohužel odlišná od těchto představ. Myslím si, že víra v technokraty byla definitivně zlomena Fukušimou. Jestliže technologicky vyspělá společnost jako Japonsko nedokáže zamezit havárii tohoto rozsahu, jde o vážný problém.

Posuzoval bych především čísla. V této chvíli se staví dvě elektrárny: Olkiluto ve Finsku a Flamanville 3 ve Francii. Ve Finsku mají zdržení už pět roků, takže celkem se bude stavět 15 let a náklady byly překročeny o 89 %, v tuhle chvíli jsou na 145 miliardách korun. Když si čtete zprávy finského úřadu pro jadernou bezpečnost, dozvídáte se v nich neuvěřitelné věci o tom, jak tam pracuje více než stovka firem, jak subdodávají práce firmám, které nemají vůbec žádné zkušenosti s výstavbou jaderných elektráren. Přitom je to Finsko, relativně civilizovaná země, troufnu si říct, že v tomto směru civilizovanější než Česká republika. U Flamanville ve Francii je překročení nákladů o více než 30 % a bude vyšší. Tohle je slepá cesta.

Jaká je tedy podle vás správná cesta?
Na jedné straně je naše „Muzeum páry, uhlí a atomu“ a na straně druhé decentralizované výrobny elektřiny a tepla z obnovitelných zdrojů, které se pospojují dohromady v takzvané virtuální elektrárny. Ty se pak v systému chovají jako klasické centrální zdroje. Ano, vyžaduje to investice do inteligentních sítí, ale pokud je doplníme inteligentními měřiči pro spotřebitele, umožňuje to optimalizovat lidem spotřebu.

Kdyby byly domácnosti vybaveny inteligentními zařízeními, tak se optimalizuje celkový odběr a sníží se amplituda odběru ve špičce. V tu chvíli ČR potřebuje vlastně menší příkon instalovaných zdrojů, mění se také tvar té křivky, lidé se začínají chovat racionálně. Takové sítě jsou schopny pojmout až 100 % podílu obnovitelných zdrojů energie.

Je to podle vás opravdu reálné?
Tady převládá přesvědčení, že obnovitelné zdroje jsou doplňkové, mají pouze omezený potenciál a že vždy bude ekonomika potřebovat silné centrální zdroje. To není pravda. Pokud by stát otevřel prostor pro obnovitelné zdroje energie a zároveň dal instrukci provozovateli přenosové soustavy a distribučních soustav, aby modernizace síti šly směrem k inteligentním sítím, zakládáme si na úplně jinou energetiku. Energetiku, která není založená na dodávkách elektřiny, nafty, benzinu. Nedodávají se komodity, ale služby. A nezáleží na tom, z jakých zdrojů se získávají.

Jak by se to mělo konkrétně realizovat? Protože mi vždy přijde, že jde o dva naprosto odlišné světy. Na jedné straně zde máme současnou realitu, na druhé straně krásné obrázky decentralizovaných inteligentních sítí. Jak k tomu reálně přejít v prostředí České republiky? Střetávají se tu vlastně lokální iniciativy a velcí energetičtí hráči. Investiční prostředky mají jen ti druzí, ale vy je svou vizí vlastně vytlačujete z trhu.
Já myslím, že to popisujete úplně přesně. Je to konkurenční boj. Elektrárenské společnosti (a dominantní je ČEZ) činí kroky k tomu, aby zlikvidovaly konkurenci, o jejíž perspektivě není vůbec pochyb. ČEZ pochopil, že máme závazný cíl v podílu výroby energie z obnovitelných zdrojů a vývoj je nevyhnutelný.

A v tu chvíli si podle mého řekli, že se nenechají vytlačovat konkurenty z trhu a rozhodli se obsadit ten segment sami a využít svého vlivu, aby zlikvidovali malé decentrální výrobce. Ukázkou toho je zákon o podporovaných zdrojích, v němž je komplex ustanovení, která snižují jistoty podnikání a omezují možnosti financování pro menší investory.

Příležitost pro český průmysl

To je ale přece z hlediska distribučních společností racionální snaha obhajovat své podnikání. Každopádně co tedy stát může konkrétně udělat?

Dynamika a modernizace hi-tech technologií se nebude odehrávat v České republice. Na to jsme příliš malí. Ale odehrává se v Německu a v dalších světových ekonomikách. Snižující se náklady ukazují, že výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů bude stále levnější. Otázka je, kdy se nákladové křivky protnou s křivkami růstu nákladů jaderných a uhelných elektráren. Například v Severní Karolíně už dodavatelé fotovoltaiky dodávají elektřinu levněji než z jaderných elektráren.

Zastánci jaderné energetiky ovšem také spoléhají na nové technologie, na reaktory čtvrté generace.
Fakta vypovídají o tom, že obnovitelné zdroje jsou rok od roku konkurenceschopnější a atomové elektrárny jsou rok od roku nákladnější a dražší. Dokladem toho jsou dva projekty v Evropě, které se takto prodražují. Nákladové křivky u jaderných elektráren mají opačný sklon než u obnovitelných zdrojů. Tím chci říct, že technologický vývoj poběží okolo nás.

Pokud uděláme tu chybu, necháme si ujít příležitost pro český průmysl. Ale Evropa je otevřená a i kdyby se zablokoval vývoj obnovitelných zdrojů energie, vrátí se to sem za několik let, protože budou ekonomicky zajímavé. Ale je škoda si to nechat utéct. Například v Německu jsou dnes obnovitelné zdroje druhým nejsilnějším průmyslovým odvětvím po automobilovém průmyslu. Zaměstnávají 250 tisíc lidí.

Na druhou stranu jsou tato místa dotovaná, přes státní podporu či výkupní ceny elektřiny.
Vícenáklady, které zákazníci hradí v ceně elektřiny na podporu obnovitelných zdrojů v Německu, tvoří zhruba deset procent. V různých výzkumech veřejného mínění se ukázalo, že s tím německá společnost nemá problém. Zároveň se podívejme na to, jak se u nás zvyšují meziročně ceny elektřiny, a to ještě dříve, než začala debata o fotovoltaickém boomu. ČEZ tady pravidelně zvyšoval ceny elektřiny o 9-13 % meziročně a brali jsme to jako standardní vývoj.

Navíc obnovitelná elektřina potřebuje schéma podpory jen v určitém časově omezeném období. Spolu s technologickým rozvojem se zároveň snižují výrobní náklady a existuje několik studií, které ukazují, že zhruba za deset let nebudou žádné pobídky potřeba.

Argumenty pro obnovitelné zdroje jsou ohromně silné. Získáme nezávislou energetiku, s minimálními dopady na životní prostředí, jež bude zaměstnávat trojnásobný počet lidí než fosilní elektrárny, skončí devastace krajiny, nemoci související s jemným polétavým prachem a aromatickými uhlovodíky a další.

ČEZ v Bulharsku mluví jinak a obhajuje decentralizaci zdrojů

Není tedy aktuální přístup české vlády pragmatický? V tom, že si počkáme na to, co vzejde z tohoto přechodného období?
Tento pragmatický přístup má jednu zásadní slabinu. Jestliže ČEZ udělá strategické rozhodnutí o faktické výstavbě tří nových elektráren (Prunéřov II, Tušimice a Počerady), jde o investice v řádu stovek miliard korun. Průměrná návratnost je čtyřicet let a tady dochází k zásadnímu strategickému rozhodnutí. A přitom startuje nový systém obchodování s emisními povolenkami, nároky na ochranu ovzduší se zpřísňují.  Kdo si troufne zavřít uhelnou elektrárnu za deset nebo patnáct let? Provozovatel bude chtít, aby se mu vrátily peníze investované do výstavby.

Dát v této době takovou sumu do projektů s návratností 30-40 let je strašně krátkozraké. Jsem přesvědčený, že v perspektivě desítky let budou tyto investice označeny za strategickou chybu.

Co tedy navrhujete vy?
Existuje snaha to koordinovat na evropské úrovni, posílit roli evropského regulátora při budování přeshraničních sítí. Z mého pohledu je třeba dát maximum do decentralizované výroby a spotřeby energie.

Narážíme zde ale na stejný problém. Kdo by měl do nových zdrojů a infrastruktury investovat na lokální rovině? Obce to v našem případě asi nebudou.
Mělo by se vytvořit stabilní podnikatelské prostředí. A pak kombinace investorů. Včetně privátních a paradoxně i velkých elektrárenských společností. Byl jsem jednou pozván na seminář do Sofie o budoucnosti energetiky v Bulharsku. Vystoupil tam i zástupce ČEZu a já koukal jako blázen. On mluvil úplně jinak než ČEZ u nás. Hovořil o decentralizovaných zdrojích, akcentoval evropské studie, prostě jiný kraj, jiná strategie. Myslím, že i velké elektrárenské společnosti se chovají pragmaticky a pochopí ten trend.

Podle mě jde v našem prostředí jen o bitvu o čas. Oni chtějí prolomit územně ekologické limity, dokud je to ještě možné. Protože pak to bude méně konkurenceschopné a problematičtější. Německý Siemens například už skončil s jadernou energií. Věřím, že ČEZ se u nás dřív nebo později vydá také tímto směrem. Je to jen otázka času a pochopení a jde o to, aby nám neujel vlak.

Když to celé shrnu, z vašeho pohledu nejde jen o výměnu zdrojů, nejde o to, že místo jednoho Temelína postavíme tisíc solárních elektráren, ale jde o změnu celkového uvažování a chování ve společnosti.
Přesně tak.

A z toho ohledu je hodně špatné, že Zelená úsporám i podpora fotovoltaických elektráren byly násilně ukončeny a v případě fotovoltaiky došlo ke zprofanování oboru jako takového. Považujete to za svou prohru?
ČEZu se podařilo poškodit dobré jméno obnovitelných zdrojů energie a dá práci tu reputaci zase vrátit zpátky. Ale myslím si, že to je otázka času, a čím více těch technologií lidé uvidí, osahají si je, vyzkouší si je, tím větší důvěru v ně budou mít.

Zdroj: nazeleno.cz, 28.11.2011

  |   Vytisknout   |   Poslat e-mailem