Stát chce snížit počty divočáků. Návrh nebude fungovat, říká soukromý zemědělec Daniel Pitek

Ministerstvo zemědělství navrhuje, aby zemědělci pěstující řepku a kukuřici na příliš velikých lánech ztratili nárok na kompenzaci škod způsobených zvěří. Rozlehlá pole jsou totiž ideálním prostředím pro divočáky a příčinou jejich přemnožení. Pokud bude chtít zemědělec škodu nárokovat, bude muset pole rozdělit.

Nejdříve přišlo povolení na noční odstřel, následovala dotace pro myslivce na nákup přístrojů na noční vidění a od letošního roku je možné divočáky střílet celoročně. Žádné z opatření však nevedlo k poklesu stavu divokých prasat, která jsou v Česku značně přemnožená.

Zintenzivnění odstřelu znamená totiž jen hašení problému, jehož příčina leží jinde. Počty divočáků rostou podle myslivců především proto, že jim struktura české krajiny nabízí ideální životní podmínky. Nekonečné lány kukuřice pěstované pro bioplynové stanice představují skvělý úkryt a perfektní prostředí pro rozmnožování.

„V posledních desetiletích se významně změnila energetická nabídka potravy a klidových zón. Tím mám na mysli velké monokulturní plochy v zemědělství oseté kukuřicí nebo řepkou. Možností úkrytu a potravy je v krajině výrazně více a zvěř, zejména prase divoké, toho velmi efektivně využívá,“ říká Martin Žižka, ředitel odboru státní správy lesů, myslivosti a rybářství ministerstva zemědělství. Přemnožená prasata pak na polích zemědělcům způsobují nemalé škody. Trest pro pěstitele kukuřice a řepky

Agrární resort se proto chystá v rámci novely mysliveckého zákona opatření, které má tuzemská pole učinit pro divočáky méně atraktivní. Nárok na kompenzaci škody způsobenou zvěří od provozovatele honitby by měli v budoucnu mít jen ti farmáři, kteří svá pole rozdělí na plochy o maximální velikosti 30 hektarů. Místo jedné plodiny tak bude muset zemědělec pole osít různými druhy rostlin, nebo monokulturu aspoň přerušit 12 metrů širokým pásem s plodinou usnadňující lov.

Celkové částky, které si zemědělci od provozovatelů honiteb nárokují, podle zástupců ministerstva nikdo systematicky nesleduje. Podle soukromého zemědělce a člena představenstva Strany zelených Daniela Pitka však dosahují miliard korun. Ten návrh kritizuje, protože podle něj neřeší zásadní problém a tím je propojení zemědělské a myslivecké činnosti.

„V Česku je na rozdíl od civilizovaných zemí oddělená myslivost od zemědělství a lesnictví. Škody, které každoročně zemědělcům způsobují divočáci a další spárkatá zvěř, dosahují miliard korun a návrhem se ještě zvýší. Myslivci totiž v současnosti nemají žádný zájem na snížení způsobených škod, protože chtějí mít zvěře co nejvíc. Vhodným řešením by bylo posílit práva vlastníků pozemků, zemědělských a lesních hospodářů, tak aby mohli vykonávat právo myslivosti, což návrh ministerstva nečiní,“ říká Pitek, který je zároveň myslivcem a už před deset let zvelebuje za své peníze krajinu kolem Milešovky.

A výhrady vůči němu mají i další zemědělci. Jaromír Řezáč ze Zemědělského svazu upozorňuje, že v jednotlivých případech mohou škody způsobené zvěří dosáhnout i statisícových částek. Řada mysliveckých spolků však takové prostředky nemá k dispozici a zemědělci po nich peníze ani tak nepožadovali.

„Představa toho, že to myslivci škody uhradí se rozchází se skutečností, která je,“ říká Řezáč. Podle něj si proto zemědělci dobře rozmyslí, zda jim bude stát za to, zmenšovat pole kvůli nejisté kompenzaci.

„Pokud chce zemědělec nahradit škodu, může vytvořit pásy s plodinou, která umožní lov zvěře spárkaté. Takto ale žádnou bohatou ekonomiku nemůžete docílit. Jestliže mezi lán kukuřice zasejete pás s obilím, vyvstanou problémy s chemickou ochranou, práce s obděláváním a tak dále. Každý zemědělec si bude muset rozmyslet, jestli mu ty škody za to stojí,“ dodává Řezáč. Rozdělení plochy zamezí také erozi

Podle náměstka pro lesnictví Patrika Mlynáře nemá změna ambici strukturu české krajiny zásadně proměnit. Ze strany státu jde však o jeden z prvních kroků, jak zemědělce sázející pouze na kukuřici a řepku trestat.

Problém intenzivního pěstování energetických plodin se totiž zdaleka netýká jen přemnožených divočáků. Nevhodné hospodaření je i příčinou eroze, která s sebou nese značné ekonomické škody.

Z polí mizí kvalitní ornice, která pak zaplavuje silnice i řeky, odkud se musí nákladně odstraňovat. Podle ministerstva životního prostředí je vodní erozí ohroženo 63,6 procent a větrnou 18,1 procent veškeré zemědělské půdy v Česku. Škody způsobené erozí jdou do miliard.

Podle mluvčího ministerstva Hynka Jordána jde však jen o první krok. Zmenšení plochy by mělo v budoucnu hrát mnohem větší roli při rozdělování dotací. Jejich výpadek by pak zemědělce zabolel mnohem více, než škody způsobené zvěří. „V současné době se už pracuje se na způsobu, jak motivovat zemědělce, aby plochy zmenšili,“ uvedl Jordán.

 

článek Jana Brože vyšel 9. března 2016 na iDnes.cz

Share Button