Hana Konvalinková: Všechno souvisí se vším. V přírodě to platí obzvláště

Vláda schválila Koncepci ochrany před následky sucha. Závažnost tohoto problému stále narůstá, a proto je třeba co nejdříve přejít od slov k činům a urychleně se pustit do skutečně účinných opatření, upozorňuje Hana Konvalinková.

O suchu a potřebě řešit nedostatek vody se dnes mluví velmi často. Zároveň víme, že zmírnit dopady sucha bude v příštích letech extrémně obtížné, i když ne nemožné. Vláda před několika dny schválila Koncepci ochrany před následky sucha. Tento dokument obsahuje některé velmi progresivní návrhy na zadržení vody v krajině i opatření, jako je podpora ekologického hospodaření nebo strategie nakládání s biologickým odpadem a navracení organické hmoty do půdy. Na druhou stranu, dokument ponechává otevřenou cestu pro stavbu nových přehrad a velkých vodních děl. Ne zcela přiměřený je také návrh na úplné zrušení podpory bioplynových stanic.

Vedle návrhů přírodě blízkých opatření, jako je například doporučení nevracet po povodních koryta toků do původního stavu, ale ponechat je v novém, často pozměněném tvaru, tu najdeme i návrhy velmi konzervativních zásahů, jako jsou zmiňované výstavby nových přehrad. V současné době je na území ČR hájeno 65 lokalit uvažovaných pro výstavbu přehradních nádrží a koncepce navrhuje prověřovat jejich realizaci jako strategických vodních zdrojů.

Přehrady a velká vodní díla sice svou velkolepostí mohou budit zdání, že v krajině zadrží maximum vody, nemusí to ale být pravda. Realizace velkého vodního díla nenahradí přírodě blízká opatření, která pomohou zadržet stejné, nebo i větší množství vody přímo v půdě a přitom rozptýleně v krajině. Přehrady koncentrují vodu v jednom bodě, širší okolí před suchem neochrání. Jsou drahé a jejich výstavba představuje masivní zásah do kulturní krajiny.

Sucho v českých zemích
Česká republika je střechou Evropy. Je zcela závislá na množství atmosférických srážek a jejich zadržení v krajině. Proto se opatření, která pomohou vodu v krajině zadržet, týkají hlavně půdy. Podle hydrologických a pedologických analýz se retenční schopnost našich půd od roku 1950 snížila o 40 procent, v absolutních číslech se rozdíl mezi potenciální retencí a současnou retenční kapacitou rovná celkovému objemu všech přehradních nádrží v ČR.

Půda nejenže má obrovskou schopnost vodu zadržovat a půdní vláha ovlivňuje kvalitu úrody, ale vyschlé povrchy bez vegetace se rychle ohřívají, vzniká nad nimi vysoký tlak vzduchu a přispívá tak k řadě dalších meteorologických anomálií. Naopak plocha se zelení ve dne chladí pomocí výparů vody z listů a v noci pomáhá zmírňovat pokles teploty. Podle statistických údajů stoupla teplota v ČR průměrně o 0,8 až 1,1 stupně. S přibývajícími betonovými, asfaltovými plochami a plochami střech se zvyšuje teplota povrchu, který zároveň není schopen zadržet žádnou vodu, naopak všechna srážková voda se z něj koncentruje a rychle odtéká pryč.

Nedostatek vody v podzemních i povrchových zdrojích kompenzuje skutečnost, že v porovnání s rokem 1990 klesla spotřeba vody v ČR téměř o polovinu. Tento kompenzační efekt se ale pomalu vytrácí a některé oblasti ČR již v posledních dvou letech pocítily i snížené dodávky pitné vody. I přes zavedení všech možných opaření proti suchu a neostatku vody se jejich účinek projeví až v druhé polovině století. Do té doby nějaké projevy sucha ČR nevyhnutelně zasáhnou a všechny regiony se na něj budou muset naučit reagovat.

Koncepce navrhuje povinnost zpracovat plán pro zvládání sucha na úrovni každého kraje, proto i tady bude nutné dohlédnout, aby šly kraje cestou přírodě blízkých opatření. Například navrhované převody vody mezi povodími a zvýšená integrace vodohospodářských soustav je sice logickým požadavkem, ale skýtá také možnost k nevázanému a nesmyslnému betonování místo posilování skutečné retenční kapacity krajiny.

Vzhledem k tomu, že nás čekají stále delší a extrémnější epizody sucha, ovlivní to nejen vodní ekosystémy, ale velmi pravděpodobně i jakost podzemní vody. Bude tedy nutno zavést další stupeň filtrace podzemních vod, což vodu pro koncové uživatele pochopitelně ještě zdraží. Vodárenství tak čelí novým výzvám v podobě odstraňování reziduí pesticidů, metabolitů farmak, látek z domácí chemie. Podpora biopaliv a následný vzestup pěstování řepky (od roku 1990 narostl její podíl čtyřnásobně) je příčinou masivní kontaminace spodních vod herbicidy.

Sucho a následný nedostatek vody je bezpochyby projevem začínajících klimatických změn. Jeho dopady však násobí naše činnost. Dlouholeté necitlivé, místy až devastující zásahy do krajiny, zcelování zemědělských ploch, meliorace zemědělské i lesní půdy, nevhodné pěstební postupy, nadužívání pesticidů a herbicidů, eroze a fatální nedostatek organické hmoty v půdě, napřimování a betonování toků, obrovský nárůst zpevněných ploch a střech jasně ukazují souvislost s mnoha oblastmi naší činnosti.

Opatření tak musí být skutečně komplexní a nesmí se zvrtnout v nové betonování přehrad a samoúčelné vytváření dalších strategických dokumentů. Zapojit do boje se suchem se přitom může a měl by každý. Informovanost a motivovanost obyvatel se tedy jeví také jako klíčová.

 

Článek vyšel 11.8. 2017 v Deníku Referendum.