Demokracie nevznikne během jediného dne. Nestačí jeden listopad, jedna revoluce, jedno výročí. Demokracie je proces, který vyžaduje každodenní úsilí a občanský zájem. I dnes, více než tři desetiletí po roce 1989, čelí Česká republika politické zvůli, narůstajícímu bezpráví a koncentraci moci v rukou několika lidí na úkor celé společnosti.

Stejně jako existují ti, kteří moc zneužívají, existují i lidé, kteří ji mohou vyvažovat: občané, komunity, spolky, organizace, hnutí i politické strany. Změna je možná — a začíná u lidí, kteří se setkávají, spolupracují a uvědomují si, že společně dokážeme víc.

„17. listopad nám připomíná, že svoboda není samozřejmost. Ale také nás učí, že ji lidé dokážou bránit, když se spojí. To platí dnes stejně jako tehdy, možná ještě víc,“ říká Gabriela Svárovská.

Česká krajina i demokracie jsou dnes v největším ohrožení od pádu totality. Politici na pietních akcích mluví o svobodě, ale zároveň podporují kroky, které ničí přírodu, oslabují ochranu životního prostředí a přímo ohrožují zdraví i budoucnost celé země.

„Bez zdravé krajiny nemůže existovat ani zdravá demokracie. Není to okrajové téma. Je to základní předpoklad života, bezpečí a svobody,“ upozorňuje Matěj Pomahač.

Nová vláda navíc ve svém programovém prohlášení deklaruje, že bude ignorovat hlas občanské společnosti, kterou nálepkuje jako nežádoucí politické neziskovky. Čeká nás vláda, která jde otevřeně proti hodnotám, za něž lidé v listopadu 1989 vyšli do ulic.

Konkrétním a viditelným příkladem toho, jak současný systém selhává v ochraně komunit, lidí i veřejného zájmu, je ostravská Bedřiška. Na místě, kde roky vznikalo živé sousedství, kde spolu Romové i neromové opravovali domy, starali se o okolí a vybudovali fungující komunitu, dnes stojí bagry. Demolují domy, které jsou podle odborníků obyvatelné ještě desítky let.

„Bedřiška je ojedinělým příkladem vyloučené lokality, kde lidé sami našli cestu ze sociálního vyloučení a vybudovali fungující komunitu, jaká v Česku téměř nemá obdoby. O to více zarážející je, že samospráva nedokáže s touto komunitou smysluplně spolupracovat a místo hledání řešení volí demolici,“ zdůrazňuje Irena Ferčíková Konečná. To ukazuje, že hlas občanské společnosti – jeden ze základních kamenů demokracie – stále není v naší společnosti brán v potaz.

Nejde o jednotlivé rozhodnutí. Je to symptom politiky, která nevnímá hodnotu komunit, která neřeší prohlubující se problém dostupného bydlení, která nerespektuje lidi, kteří sami našli řešení sociálního vyloučení. Tato politika jedná silou místo naslouchání.

A právě proto je dnes nutné mluvit o demokracii Demokracie není jen volba nebo svoboda slova. Demokracie je i komunita, solidarita a vzájemná péče. Bez těchto hodnot je prázdná.

„Potřebujeme znovu najít odvahu, kterou měli lidé v listopadu 1989 — odvahu postavit se za slabší, za krajinu, za budoucnost dětí. Bez toho nemůže demokracie přežít,“ doplňuje Svárovská.

17. listopad není jen symbolickým dnem. Je výzvou, abychom se znovu spojili, aktivně chránili přírodu i společnost a nenechali veřejný prostor ovládnout těmi, kteří ho chtějí zneužít.