V době, kdy mezinárodní právo čelí tlakům, které jeho rámce ohýbají a zpochybňují, kdy se celá Evropa ocitá pod tlakem z východu tak i ze západu, kdy se společnost fragmentuje a uzavírá do informačních bublin a kdy Evropa prochází hlubokou ekonomickou transformací, potřebujeme vládu, která je vizionářská, odvážná a progresivní.  Z programového prohlášení vlády ale vizi, odvahu a tah na branku nevidím. 

Snižování daní se stalo mantrou. Předchozí koalice se špičkuje s tou současnou o tom, kdo víc sníží daně. Slibem, který zní líbivě, ale který je ve skutečnosti špatnou zprávou pro obyčejné lidi. Kde je odvaha říci, že je třeba zdanit superbohatství? Kde je odvaha začít mluvit o spravedlivých daních?  Snižování daní se totiž ve většině netýká pracujících. Daně se snižují především těm nejbohatším – skrze nižší korporátní daň, daňové výjimky, nebo zvýhodnění vysokopříjmových OSVČ v paušálním režimu.

Snižování či neexistence daní je také jednou z příčin krize bydlení. Byty se totiž staly výhodnou investiční komoditou. Majetkové daně vesměs neexistují a daň z nemovitostí pro někoho, kdo vlastní několik investičních bytů, je zanedbatelná. V září se odhlasovala nulová daň na kapitálové příjmy z prodeje podílů a firem i nad 40 milionů korun. Probíhá další rozšiřování daňových výjimek, místo jejich omezování. Tohle není daňová spravedlnost.
To je systematický přesun nákladů státu na pracující většinu.

Když si člověk čte programové prohlášení nastupující vlády, má chvílemi pocit, že se ocitl v paralelní realitě. Realitě, kde nefunguje matematika ani logika. Kde se daně snižují, přičemž výdaje státu se zvyšují. A rozpočty se mají zázračně vyrovnat a stát má fungovat efektivněji.

A dopad? Ten je nevyhnutelný a povede k méně dostupným a méně kvalitním veřejným službám. A znamená to další krok k oligarchizaci státu, kde ti nejsilnější ekonomičtí hráči platí nejméně, ale mají vliv.

Tohle není politika pro lidi. To je politika pro úzkou elitu — zabalená do líbivých hesel o nižších daních. A právě tady se dostáváme k druhé, pro mě klíčové rovině: k demokracii a právnímu státu. Demokracie byla zmíněna v proslovech koalice několikrát. Nicméně demokracie může existovat jen tam, kde platí principy právního státu. Principy právního státu, které předseda poslanecké sněmovny Okamura nazval ‘blbostí’, když zrušil delegaci Výboru pro evropské záležitosti na společné jednání s Evropským parlamentem o situaci právního státu v EU.

Demokracie se rozkládá plíživě. Krok po kroku. Znepokojivý je přístup vlády ke státní správě a systematizaci na ministerstvech bez jakékoliv strategie. Rušení odborných útvarů a personální chaos vycházejí z pohrdání institucemi a představy, že stát je překážka, nikoli služba veřejnosti. Tento styl řízení připomíná „řádění“ Elona Muska v čele amerického DOGE — víra, že stát lze řídit jako firmu. Jenže stát není firma ani startup. Oslabování odborných kapacit ministerstev je dalším krokem k erozi principů právního státu a ohrožuje jeho efektivitu i bezpečnost.

Korupce. Tu  nelze redukovat na úplatkářství. Sledujeme systematické prorůstání byznysu do politiky. Oligarchizaci politiky, která vede k nastavování pravidel tak, aby vyhovovala silným privilegovaným hráčům — v daních, daňových výjimkách nebo v  nastavení státních dotací. Programové prohlášení vlády je plné znepokojivých signálů, kde je veřejný zájem systematicky podřazován zájmům soukromých, obchodním a developerským. A to nemyslím pouze CHKO Soutok.

Do této mozaiky zapadá i nezávislost médií. V zemi, kde většina mainstreamových médií patří oligarchům, je to zásadní téma. Symbolické bylo převzetí části Mafry Pavlem Tykačem  v listopadu loňského roku. Pavlem Tykačem, který je sponzorem Motoristů. Mainstreamová média vlastněná uhlobarony systematicky vytvářejí odpor vůči jakékoli ekologické nebo ekonomické transformaci a usilují o zachování statu quo. Tedy topit uhlím, spalovat naftu a jak říká kamarád pana premiéra ‘drill, baby, drill’. Zrušení koncesionářských poplatků a financování veřejnoprávních médií ze státního rozpočtu považuji za zásadní zásah do nezávislosti médií. Koalice se tento krok snaží ospravedlnit argumentem, že je to ve prospěch obyčejných lidí, kteří nebudou muset platit koncesionářské poplatky. Nejenže to lidé tak jako tak zaplatí z daní, ale draze zaplatíme i jako celá společnost – protože se veřejnoprávní média dostanou do područí vlád, ať už současné nebo budoucí. To je nepřijatelné. Bez nezávislých médií není informovaná veřejnost — a bez ní není demokracie.

Podobně znepokojivý je přístup k občanské společnosti. Tak jako se paní poslankyně Pastuchové dotýká, když se používají medicínské diagnózy jako příměr, mě se inherentně dotýká, jakým způsobem programové prohlášení vlády vyjadřuje o neziskových organizacích. Ty jsou v programovém prohlášení i veřejné rétorice stigmatizovány a vykreslovány jako problém a nepřítel. Přitom právě ony často suplují stát, poskytují služby za cenu, za kterou by je stát nikdy nebyl schopen zajistit, hlídají dodržování zákonů a dávají hlas těm, kteří ho jinak nemají. Jejich delegitimizace není náhodná — odvádí pozornost od skutečného problému: koncentrace moci a peněz.

Věřím, že ne všichni poslanci a poslankyně hnutí ANO jsou s tímto směřováním ztotožněni. Včerejší projev zmocněnkyně vlády pro lidská práva Táni Malé ukázal, že uvnitř hnutí existují i jiné hlasy. Souhlasím také s některými vizemi ministrů Roberta Plagy nebo Aleše Juchelky.  Ale nemohu souhlasit s najímáním ultrakonzervativních poradců z Aliance pro rodinu na Ministerstvo práce a sociálních věcí.

A nakonec ještě jedna věc, kterou nemohu nezmínit: směřování České republiky na východ. Pod praporem takzvaného vlastenectví se relativizují demokratické hodnoty, oslabuje se vazba na Evropskou unii a normalizují se autoritářské praktiky. Skutečné vlastenectví ale neznamená kopírovat režimy, kde vládnou autoritáři a oligarchie, kde se oslabují principy právního státu a umlčuje občanská společnost.
Tohle všechno spolu souvisí – daňová politika pro bohaté, oligarchizace politiky a médií, delegitimizace občanské společnosti a pohrdání institucemi a státní správou. To vše ukazuje na erozi principů právního státu. A proto důvěru vládě nevyslovím.

Svůj projev uzavřu citací generála Aladeena z filmu Sachy Baron Cohena Diktátor z roku 2012, který mě během svátků opravdu pobavil a který je stále velmi aktuální:

„Proč jste tak proti diktátorům? Mohli byste nechat 1 % lidí vlastnit většinu bohatství národa. Mohli byste pomáhat svým bohatým přátelům zbohatnout tím, že byste jim snížili daně. Mohli byste ignorovat potřeby chudých. Vaše média by se jevila jako svobodná, ale ve skutečnosti by byla tajně ovládána jen hrstka bohatých….”