Spojené státy a Izrael svým postupem dále oslabují pravidla, která mají chránit slabší státy i civilní obyvatelstvo. Tím otevírají prostor pro další eskalaci a řetězení konfliktů.
Na domácí scéně česká vláda chaotickým postupem při repatriaci občanů a občanek z regionu dokazuje, jak krátkozraké je její zpochybňování potřeby posilovat vnější bezpečnost a obranyschopnost Česka. Právě v krizích se ukazuje, jak je stát připraven. Demontáž institucí a ministerstev však byla jedním z prvních kroků současného kabinetu – velmi rychle vidíme důsledky.
Íránský režim nese plnou odpovědnost za závažné a systematické porušování lidských práv: represe, násilí na demonstrantech, pronásledování žen, občanské společnosti i opozice.
Na půdě Zahraničního výboru Sněmovny jsme proto prosazovali tvrdé cílené sankce a zvýšení tlaku na propuštění politických vězňů a vězeňkyň. Ministerstvo zahraničí jsme opakovaně vyzývali k důslednému postupu v rámci EU. Svou solidaritu jsme vyjádřili i přímou účastí na protestech proti represím před íránským velvyslanectvím v Praze.
Normalizace násilné „změny režimu“ a likvidace státního vedení bez jakéhokoli mandátu je nebezpečným precedentem, který v mezinárodním právu nemá místo. Sousloví “ochrana lidských práv v Íránu” nesmí sloužit jako záminka pro vojenskou intervenci. Ta navíc postrádá jakýkoli plán pro skutečnou politickou změnu – která, má-li být trvalá – musí vzejít od íránské občanské společnosti.
Tuto normalizaci vojenských útoků navíc prosazují a páchají politici, kteří dlouhodobě prokazují pohrdání mezinárodními pravidly, institucemi i lidskými právy – Donald Trump a Benjamin Netanyahu, oba napojení na krajní pravici nejen ve svých zemích. Takoví lídři nejsou a nemohou být důvěryhodnými nositeli míru a demokracie. Zprávy o útocích na civilní cíle a o obětech z řad civilistů, včetně dětí, považujeme za zcela nepřijatelné. Respekt k mezinárodnímu humanitárnímu právu není volitelnou nadstavbou, ale naprostým minimem. Bez něj se jakákoliv akce mění v bezpráví a kolektivní trestání nevinných. Pokud má být výsledkem současné situace další rozvrat regionu, doplatí na něj opět především civilisté.
Ptáme se: Proč byla diplomatická jednání odsunuta na vedlejší kolej? Jaké jsou skutečné politické cíle vojenské operace? A kde je plán na ochranu civilistů a prevenci širší regionální války? Obáváme se, že současná eskalace může skončit dalším zabíjením, prohloubením krize a novými uprchlickými vlnami, které zasáhnou i Evropu.
Z pohledu Česka je naprosto zásadní trvat na dodržování pravidel. Normalizace preventivních útoků bez jasně doložené bezprostřední hrozby je nebezpečná logika, kterou mohou autoritářské mocnosti použít proti Evropě nebo přímo proti nám.
Právě proto nemůžeme přikyvovat krokům, které oslabují mezinárodní právo, i když míří proti režimu, který sami dlouhodobě kritizujeme. Principy mezinárodního práva buď platí pro všechny, nebo neplatí pro nikoho.