Ministr Boris Šťastný dnes v Poslanecké sněmovně ostře napadl seminář o mezinárodním právu, Izraeli a Palestině, který v pondělí 19. října uspořádaly zelené poslankyně Gabriela Svárovská a Irena Ferčíková Konečná. Zpochybnil odbornost pozvaných hostů, odsoudil údajnou jednostrannost semináře, kterého se sám nezúčastnil, a navrhl nová pravidla pro pořádání podobných akcí ve Sněmovně.

Tématem semináře byla dlouhodobá situace na okupovaných palestinských územích, systematické porušování lidských práv a mezinárodního práva a odpovědnost Evropské unie a České republiky. Česká vláda svými postoji ovlivňuje, jak mezinárodní společenství na porušování práva reaguje. A sama má mezinárodní závazky, které musí dodržovat.

Na semináři vystoupili Joav Shemer-Kunz z izraelské lidskoprávní organizace B’Tselem, palestinská právnička Sawsan Zaher, která dlouhá léta zastupovala lidskoprávní případy před izraelskými soudy, a Claudio Francavilla z mezinárodní organizace Human Rights Watch. Debatu moderovala bývalá česká diplomatka Dáša van der Horst.

Ministr Šťastný opakovaně hovořil o „tvrzeních“, která by se měla teprve odborně prověřit.Jenže velká část těchto skutečností už důkladně vyšetřena a zdokumentována byla. Pan ministr místo polemiky s konkrétními zprávami a jejich závěry zpochybňuje odbornost lidí, kteří se jejich dokumentování dlouhodobě věnují.

Násilí izraelských osadníků, zabírání palestinské půdy, nucené vysídlování palestinských komunit, omezování pohybu obyvatel nebo mučení a nelidské zacházení se zadržovanými Palestinci podrobně dokumentují Human Rights Watch, Amnesty International, B’Tselem i instituce OSN.

Ministr zpochybňoval také kritiku izraelského základního zákona z roku 2018, který zakotvuje právo na národní sebeurčení v Izraeli výlučně pro židovský národ. Zákon přitom od svého přijetí kritizují i izraelské lidskoprávní organizace, představitelé izraelské opozice či Evropská unie. Odborná právní debata o jeho diskriminačních důsledcích tedy rozhodně nezačala naším seminářem.

A především tu máme závěry mezinárodních soudů.

Mezinárodní soudní dvůr v červenci 2024 konstatoval, že pokračující izraelská přítomnost na okupovaných palestinských územích je nezákonná. Ostatní státy mají povinnost tento nezákonný stav neuznávat a nepomáhat jej udržovat.

Mezinárodní trestní soud v listopadu 2024 vydal zatykače na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a bývalého ministra obrany Joava Gallanta kvůli důvodnému podezření ze spáchání válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, včetně používání hladovění civilistů jako způsobu vedení války.

Mezinárodní soudní dvůr už v lednu 2024 nařídil Izraeli závazná předběžná opatření v řízení podle Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidia. Nezávislá vyšetřovací komise OSN pak v září 2025 dospěla k závěru, že Izrael v Gaze spáchal genocidu. Konečný rozsudek Mezinárodního soudního dvora v této věci zatím nepadl.

Závažnost situace dokládají i veřejná prohlášení samotných izraelských představitelů, z nichž někteří otevřeně prosazovali vyhnání Palestinců z Gazy; nezávislá vyšetřovací komise OSN navíc vyhodnotila výroky izraelského prezidenta, premiéra a bývalého ministra obrany jako podněcování ke genocidě a důkazy genocidního úmyslu.

Česká republika nemůže čekat na konečný rozsudek. Podle Úmluvy o genocidiu má povinnost genocidě předcházet už ve chvíli, kdy ví nebo by měla vědět o vážném riziku jejího spáchání. To výslovně stanovil Mezinárodní soudní dvůr v roce 2007. Česká vláda musí využívat prostředky, které má rozumně k dispozici, aby genocidě pomáhala zabránit. I proto se ptáme, zda  vládní zahraniční politika těmto závazkům odpovídá.

Ministr Šťastný nám také vyčetl, že na semináři nezazněla kritika Hamásu a jeho zločinů ze 7. října 2023. To není pravda.

Claudio Francavilla přímo na semináři připomněl 236stránkovou zprávu Human Rights Watch z července 2024, která dokumentuje válečné zločiny a zločiny proti lidskosti spáchané Hamásem a dalšími palestinskými ozbrojenými skupinami, včetně vraždění civilistů a braní rukojmích.

Human Rights Watch dokumentuje porušování lidských práv a mezinárodního humanitárního práva všemi stranami konfliktu. Požaduje odpovědnost pachatelů bez ohledu na jejich národnost nebo politickou příslušnost. Právě tento přístup zastáváme také my.

Náš seminář měl jasně vymezené téma. Nešlo o přehlídku všech politických názorů na izraelsko-palestinský konflikt. Česká veřejná debata je navíc dlouhodobě nevyvážená. Palestinští odborníci a kritické hlasy samotné izraelské občanské společnosti v ní dostávají jen omezený prostor. I proto jsme tyto odborníky pozvaly do Sněmovny.

Celá debata má navíc mimořádně závažný mezinárodní kontext. Trumpova administrativa 9. října uvalila sankce na Mezinárodní trestní soud jako instituci, po předchozích sankcích proti jeho soudcům a žalobcům. Sankce ohrožují fungování soudu, jehož úkolem je stíhat nejzávažnější mezinárodní zločiny.

Evropský parlament naopak 22. října udělil Mezinárodnímu trestnímu soudu a jeho představitelům Sacharovovu cenu za svobodu myšlení. Vyjádřil tak podporu nezávislé mezinárodní justici v době bezprecedentního politického tlaku. Česká republika je přitom smluvní stranou Římského statutu, na jehož základě soud vznikl.

A co v této situaci řeší český ministr? Jak nastavit nová pravidla pro pořádání seminářů ve Sněmovně, aby se podobná debata neopakovala.

Považujeme za směšné, že ministr za Motoristy Sobě, kteří se tak rádi zaštiťují svobodou projevu, reaguje na odbornou diskusi návrhem změny pravidel. Pan ministr sice tvrdí, že nechce nic zakazovat, ale kdo má podle něj posuzovat, zda je seminář dostatečně vyvážený? Vedení Sněmovny? Vládní většina? A bude se takto kontrolovat každá akce pořádaná poslanci?

Poslanecká sněmovna má kontrolovat vládu, včetně její zahraniční politiky. Rozhodně nepotřebujeme, aby vláda začala kontrolovat, o čem smějí poslanci pořádat odborné diskuse.

Pokud chce ministr Šťastný uspořádat další seminář a pozvat jiné odborníky, má k tomu stejné možnosti jako my. Rádi přijdeme diskutovat. Odborně i politicky. O mezinárodním právu, válečných zločinech i odpovědnosti české zahraniční politiky.

Mezinárodní právo platí pro všechny. I pro naše spojence. A svoboda projevu musí platit i pro ty, kdo kritizují politiku české vlády.