Pokud chceme mít dostatek vody, žít v rozmanité krajině a jíst zdravé potraviny, musíme podpořit malé a střední zemědělce a oslabit velké agrární společnosti, pro které je zemědělská půda pouhým dotačním byznysem. Proto je třeba omezit snadné přerozdělování prostředků velkým „průmyslovým“ zemědělským podnikům.
Velké agrokoncerny v ČR obhospodařují dvě třetiny zemědělské půdy, a proto k nim putují dvě třetiny Evropských zemědělských dotací na plochu. Cena zemědělské půdy v důsledku vysokých dotací roste.
Přesto se možná blýská na lepší časy. Odliv financí z evropského rozpočtu v důsledku odchodu Velké Británie z EU si vynutil příležitost, jak systém dotací přenastavit. Evropští zelení proto předložili Evropské komisi návrh, ve kterém by platby na plochu byly zastropované na maximálně 50 000,- euro (zhruba 1,3 milionu korun) na farmu.
Thomas Weitz, člen Evropského parlamentu za Evropské zelené, k tomu říká: „Součástí našeho návrhu byla i výjimka v zastropování až do výše 100 000,- euro pro ty zemědělce, kteří vytváří trvalá pracovní místa a dlouhodobě tak přispívají k vyšší zaměstnanosti v místě.“
Evropská komise nakonec v květnu přišla s návrhem stropu 60 000,- euro (zhruba 1,5 milionu korun) a případných degresivních příspěvků snižujících se s velikostí farmy do maximální hodnoty 100 000,- euro (zhruba 2,6 milionu korun). Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Velké agrární společnosti, které ovládají současnou českou politickou scénu, lobbovaly v Bruselu proti tomuto zastropování.
„Postoj současných ministrů je v přímém rozporu se zájmy malých a středních zemědělců, kteří jsou zárukou ochrany půdy a krajiny. Současné průzkumy totiž ukazují, že tito zemědělci se chovají k půdě mnohem šetrněji, pomáhají zadržovat vodu v krajině a snižují erozi v důsledku hospodaření na menších půdních blocích,“ dodává k tomu Magdalena Davis, 1. místopředsedkyně Zelených.